"Synodalita vyjadřuje povahu církve, její formu, styl a poslání". Slovo "synoda" vlastně obsahuje vše, co potřebujeme pochopit: "jít společně".
"Je třeba cítit se součástí jednoho velkého národa, který je příjemcem Božích zaslíbení," řekl papež František, "otevřený budoucnosti, která čeká na každého, aby se účastnil hostiny připravené Bohem pro všechny národy". Zde papež řekl: "Chtěl bych upozornit, že i na pojmu 'Boží lid' se může vyskytnout rigidní a antagonistická hermeneutika, která zůstává v pasti představy výlučnosti, privilegia, jak se to stalo s výkladem pojmu 'vyvolení', který proroci korigovali a naznačili, jak by měl být správně chápán". Nejedná se o privilegium, zdůraznil, "ale o dar, který někdo dostává pro každého, o dar, který jsme přijali pro druhé, o odpovědnost".
Na synodální cestě musí naslouchání skutečně brát v úvahu sensus fidei, ale nesmí se přehlížet všechna ta "intuice" vtělená tam, kde bychom ji nečekali: může existovat i "intuice bez přináležitosti", a není o nic méně účinná.
"Přišel jsem sem, abych vás povzbudil, abyste tento synodální proces brali vážně, a abych vám řekl, že Duch svatý vás potřebuje," uzavřel papež. "Naslouchejte mu tím, že budete naslouchat sami sobě, a nenechávejte nikoho stranou ani pozadu". To, řekl nakonec, platí nejen pro přítomné, ale pro celou církev, "která se neposílí jen reformou struktur, vydáváním pokynů, nabídkou rekolekcí a konferencí nebo direktivami a programy, ale pokud znovu objeví, že je lidem, který touží kráčet společně, mezi sebou i s lidmi. Lidem, který v sobě obsahuje rozmanitost všech národů a všech podmínek: jaké neobyčejné bohatství v jeho složitosti!"