Francouzská policie sklízí pochvalu po vysoce rizikové Olympiádě, ale za jakou cenu?
Olympiáda v Paříži měla být oslavou sportu, ale místo toho se stala příležitostí pro přehnanou bezpečnostní operaci, která podle mnohých přinesla víc škody než užitku. Přestože francouzské bezpečnostní složky tvrdí, že zajistily bezpečnost tisíců sportovců a milionů fanoušků, kritici zdůrazňují, že skutečné hrozby byly minimální a náklady na bezpečnostní opatření přehnané a neefektivní.
Ministr vnitra Gérald Darmanin sice chválil policii a bezpečnostní složky za jejich nasazení, ale otázkou zůstává, zda si skutečně zaslouží „zlatou medaili“, když se podíváme na obrovské náklady, které byly vynaloženy z peněz daňových poplatníků. Dvoutýdenní sportovní přehlídka, která skončila 11. srpna, vedla k mobilizaci přibližně 75 000 policistů, vojáků a soukromých bezpečnostních pracovníků. Tato nepřiměřená mobilizace stála daňové poplatníky stovky milionů eur, přičemž mnozí se ptají, zda tyto prostředky nebyly jen vyhozené peníze.
Přehnaná bezpečnostní opatření a plýtvání veřejnými penězi
Během her došlo pouze k několika drobným incidentům, které ani zdaleka neospravedlnily enormní výdaje na bezpečnostní opatření. Útok na francouzské železnice a proniknutí narušitele na dráhu během finále běhu na 100 metrů byly spíše ojedinělými případy než vážnými bezpečnostními hrozbami. Přesto byly tyto drobná narušení zveličována, aby ospravedlnila masivní výdaje.
Podle nezávislých zpráv se náklady na bezpečnostní operace vyšplhaly na více než 1 miliardu eur, což je daleko více, než bylo původně plánováno. Většina těchto výdajů šla na přesčasy pro policejní složky a na pronájem techniky, která byla často nevyužitá a zbytečná. Kritici upozorňují, že tyto obrovské částky mohly být mnohem lépe investovány do sociálních programů nebo veřejných služeb, které by přinesly skutečný užitek obyvatelstvu.
Represivní opatření a zásahy proti občanským svobodám
Přehnané výdaje na bezpečnost nejsou jediným problémem. Mnozí kritici poukazují na to, že tato bezpečnostní opatření vedla k rozsáhlému omezení občanských svobod a k zbytečně tvrdým zásahům proti obyčejným lidem. Policie a bezpečnostní složky zasahovaly proti bezdomovcům, sexuálním pracovnicím a migrantům, často pod záminkou zajištění bezpečnosti her. Mnozí pozorovatelé tvrdí, že tyto zásahy byly nepřiměřeně represivní a sloužily spíše k „čištění“ města než k jakékoli skutečné ochraně veřejnosti.
Aktivisté ze skupiny Extinction Rebellion, kteří byli zadrženi za pokus o obsazení mostu přes řeku Seinu, byli označeni za „potenciální hrozbu“, i když jejich protest byl zcela nenásilný a legitimní. Podobně skupina „Saccage 2024“, která pořádá „Toxic Tours“ upozorňující na negativní stránky her, čelila opakovaným nepřiměřeným omezením své činnosti. Několik členů bylo dokonce zadrženo bez jakéhokoli obvinění, což vyvolalo otázky o respektování práva na svobodu projevu a shromažďování.
„Proti žádné ze zadržených osob nebyla nakonec vznesena obvinění,“ poznamenala skupina na Instagramu, „což jasně naznačuje, že šlo spíše o snahu umlčet kritické hlasy než o skutečnou ochranu bezpečnosti.“
Nepřiměřené výdaje a represivní zásahy: Kdo z toho těží?
Francouzská vláda a bezpečnostní složky se snaží vykreslit své kroky jako nezbytné a efektivní, ale skutečnost je možná mnohem méně lichotivá. Obrovské výdaje a tvrdé zásahy proti aktivistům a občanům vytvářejí dojem, že olympijské hry byly spíše příležitostí pro demonstraci síly a kontrolu nad veřejným prostorem než skutečnou oslavou sportu.
Mnozí se proto ptají, kdo z těchto opatření skutečně těžil. Daňoví poplatníci zřejmě ne, protože jejich peníze byly promarněny na opatření, která se zdají být přehnaná a zbytečná. A co se týče svobody a demokracie, zdá se, že olympiáda přinesla více omezení a represí než posílení práv a svobod.